Přírodní a kulturní památky
Hrad Rožmberk
Patří k nejstarším hradům v jižních Čechách. Hrad je umístěn na skalním ostrohu obtékaném řekou Vltavou ve výšce 540 m nad mořem v obci Rožmberk 18 km jižně od Českého Krumlova.
Hrad pochází z poloviny 13. století a patří mezi nejstarší hrady Vítkovů. Jedná se o komplex původně dvou rožmberských hradů: Dolní a Horní hrad. Hrad, zvaný Horní, roku 1522 vyhořel a nebyl již udržován. Horní část byla později upravena na letní šlechtické sídlo. Hrad zvaný Dolní byl postaven, jako zmenšená kopie hradu krumlovského. Dolní hrad byl v 16. století renesančně přestavován a v polovině 19. století ještě částečně regotizován. Ve 20. století byl zrestaurován. V Rožmberské síni je portrét Bílé paní Perchty z Rožmberka, která se zde podle pověsti zjevuje. V průběhu letních měsíců se v prostorách hradu konají večerní kostýmované prohlídky.
Vítkův kámen (Vítkův Hrádek) na Svatém Tomáši
Nejvýše položená zřícenina gotického hradu České Republice – Vítkův kámen se nachází vysoko na stejnojmenném kopci (1053 m) na pravém břehu Lipenské přehrady asi 4 km od česko-rakouské hranice. Vítkův kámen založil v polovině 13. století rod Vítkovců. Začátkem 14. století se hrad stal majetkem Rožmberků. V roce 1394 zde česká šlechta věznila krále Václava IV. V době své největší slávy měl Vítkův hrádek čtyři věže, několik pater, padací most a sloužilo na něm 200 mužů ve zbroji. Hrad byl udržován až do začátku 18. století, poslední úpravy na něm byly provedeny v roce 1725, ale v polovině 18. století byl již opuštěn. Po druhé světové válce, kdy oblast nebyla veřejnosti přístupná, sloužil pohraniční stráži. Jádrem hradu je obytná hranolová věž, k níž přiléhá menší polygonální přístavba. Obvodové hradby jsou doplněny pěti baštami. Pověst tradující se k hradu Vítkův kámen je o kvílejícím a sténajícím přízraku. Z vyhlídkové plošiny za hezkého počasí jsou vidět Alpy. Zřícenina se nachází pravém břehu Lipenského jezera a je dostupná z Frýdavy po žluté a červené turistické značce (asi 10 km) nebo z Přední výtoně po červené (asi 7 km). Po silnici je možné dojet až do vsi Svatý Tomáš, která se rozkládá asi 500 m pod hradem. Kolem hradu a vsi prochází naučná stezka Svatý Tomáš, zaměřená zejména problematiku pěstování a obnovy lesa a vlastivědné zajímavosti.
Cisterciácký klášter Vyšší brod
Klášter ve Vyšším Brodě se nachází nad řeko Vltavou. Je jedním z nejkrásnějších a nejautentičtějších dochovaných klášterů v Čechách. Klášter byl založen roku 1259 Vokem z Rožmberka u strážní vsi u tzv. Vyššího brodu přes řeku Vltavu jako rodové pohřebiště. Stavba kláštera, který byl určen cisterciáckému řádu, trvala téměř do konce 14. století. Začátkem století 15. byl klášter opevněn hradbami s baštami, v průběhu 17. a 18. století byl barokně rozšířen o další budovy. V jeho těsném sousedství vzniklo roku 1641 raně barokní tzv. druhé opatství s původně gotickou kaplí svaté Anny. Do současné podoby byl klášter uveden při regotizaci a úpravách v letech 1830 – 1883. Po zestátnění v roce 1950 byl objekt značně poškozen, jeho nejcennější části byly naštěstí včas zachráněny a zpřístupněny veřejnosti. Od roku 1991 je klášter opět v majetku řádu cisterciáků. Klášter tvoří uzavřený opevněný areál skládající se z hospodářské části, vlastního kláštera, opatství a kostela Nanebevzetí panny Marie. Nejcennější gotické jádro, nejstarší část objektu, je tvořeno Nanebevzetí panny Marie, kapitulní síní a ambitem. K jižní lodi kostela přiléhá konvent vybudovaný v letech 1280 – 1385. Tzv. Rajský dvůr je obklopen ambitem z druhé poloviny 14. století. V jeho východním křídle se nachází kapitulní síň, jedna z nejstarších a nejzajímavějších částí kláštera z doby kolem roku 1280. Síň je sklenuta v Evropě ojedinělým systémem – čtyři pole trojdílné žebrové klenby dosedají na střední svazkový sloup. Do současné doby se kromě již zmíněných pamětihodností dochovala také rozsáhlá klášterní knihovna ze 17. století, obsahující tisky, prvotisky a rukopisy značné historické hodnoty (nejstarší rukopis je z 12. století). Ve Sloupovém sále je instalována expozice Alšovy jihočeské galerie zaměřená na evropské, zejména holandské malířství 17. a 18. století. Bývalé druhé opatství bylo upraveno pro potřeby Poštovního muzea (vývoj telekomunikační techniky, historie spojů, známková tvorba, kočáry a poštovní vozy).
Areál je vyhlášen národní kulturní památkou.
Naučná stezka Lipno
Naučná stezka Lipno prochází krajinou mezi severní částí obce Lipno nad Vltavou a Frymburkem asi 25 km jihozápadně od Českého Krumlova. Zaměření stezky je zejména k lesu, jeho ochraně a k lesnímu hospodaření. Jsou zde především vlastivědné zajímavosti. Jednosměrná stezka má výchozí místo u parkoviště v horní části Lipna nad Vltavou (parkoviště na okraji lesního komplexu pod lyžařským střediskem Kramolín). Cílové místo je v lokalitě zvané Na Martě nad obcí Frymburk. Trasa stezky kopíruje až na jednu odbočku trasu žluté turistické značky z Lipna do Frymburku.
Na 5,5 km dlouhé stezce je umístěno 7 zastavení osazených informačními panely. V terénu je stezka značena vlastním značením Lesů ČR.
Na trase je turistický přístřešek, odpočívadlo se studánkou, místo s vyhlídkou na Alpy (Alpská vyhlídka). Stezka je vhodná pro pěší turisty i cyklisty.
Lipenská přehrada
První poválečné vodní dílo, které vytvořilo největší umělou vodní plochu v tehdejší ČSR, bylo vybudováno na horním toku řeky Vltavy u dřevařské osady Lipno s cílem využití energetického potenciálu řeky.
Přehradní hráz leží asi 20 km jižně od Českého Krumlova a 8 km západně od Vyššího Brodu. V oblasti Lipna byly postupně vybudovány dva přehradní stupně. Lipno I je hlavní přehradou, níže po proudu byla nad Vyšším Brodem postavena přehrada Lipno II. jako vyrovnávací nádrž pro vodu vypouštěnou z horní přehrady. Vodní dílo Lipno vzniklo v letech 1952 – 1959. Jedná se v časovém sledu o čtvrtý stupeň tzv. Vltavské kaskády (dříve již byly vybudovány přehrady Vrané /1935/, Štěchovice /1945/, Slapy /1954/). Historie Lipenské přehrady je však mnohem starší. První reálný návrh na zkrocení Vltavy na jejím horním toku s možností vybudování umělého jezera pocházel již z roku 1892. V roce 1899 byl zpracován návrh na vybudování přehradních nádrží na horní Vltavě. Majitelé okolních pozemků se však postavili proti tomuto záměru a k realizaci nedošlo. Ve 30. letech dvacátého století se inženýři Zemského úřadu zabývali projektem přehrady, která měla být lokalizována do prostoru osady Lipno. Druhá světová válka však plány na výstavbu překazila a teprve v roce 1948 vznikla nová studie, která byla základem pro projekt celého vodního díla. Jeho stavba byla zahájena roku 1952 přípravnými pracemi. V roce 1953 zahájili minéři ražení odpadního tunelu – dokončen byl o tři roky později (délka 3.600 m). Sypaná hráz se stavěla od roku 1956 do roku 1959. Podzemní hydroelektrárna byla budována v letech 1955 – 1959. Vlastní přehrada vodního díla Lipno I je poměrně malá. Jedná se o sypanou zemní hráz dlouhou 282 m s výškou pouhých 26 m nade dnem údolí. Obsahuje přes 270.000 tun různých druhů zeminy. Je zakončena betonovým gravitačním blokem, jehož propustmi protéká přepadová voda z jezera. Jezero, které vzniklo za hrází, je právem nazýváno „jihočeským mořem“. Jedná se o největší vodní plochu v České republice. Dosahuje délky 44 km a v místě největší šířky (u Černé v Pošumaví) činí vzdálenost obou břehů 10 km. Jezero má průměrnou hloubku 6,5 m, maximální hloubka je 21 m. Jeho plocha činí 4.659 ha a obsahuje 306 mil. m krychlových vody. Zcela ojedinělou stavbou je podzemní hydroelektrárna, která byla na Lipně vybudována. Ve skalním masivu byla uměle vytvořena jeskyně, do níž by se vešel celý chrám svatého Víta v Praze (jeskyně má výšku 37 m). V ní je v hloubce 171 m uložena elektrárna. Výrobu elektřiny zajišťují soustrojí se dvěma Francisovými turbínami. Výjimečnou zajímavostí přehrady je 3,6 km dlouhý podzemní odpadní tunel, kterým je odváděna přepadová voda od turbin do vyrovnávací nádrže Lipno II. Po koruně hráze vede silnice z Vyššího Brodu do obce Lipno a do Frymburka.
Schwarzenberský kanál
Schwarzenberský kanál je známou technickou památkou v jižních Čechách. Jeho trasa vede těsně při státní hranici ČR s Německem a s Rakouskem na území okresu Prachatice. Spojuje povodí řek Vltavy a Dunaje a překračuje tak hlavní evropské rozvodí. Tuto výjimečnou stavbu, jejímž projektantem a částečně i stavitelem byl lesní inženýr schwarzenberského panství Josef Rosenauer, nechal vybudovat Jan ze Schwarzenbergu. Stavba byla zahájena roku 1789 a s přestávkami trvala až do roku 1822. Po dostavění sloužil kanál k zásobování Vídně palivovým a stavebním dřevem. Plavební stoka začíná na česko-německé hranici u osady Nové Údolí na severním svahu Třístoličníku v nadmořské výšce 916 m. Až k osadě Jelení, kde prochází 389 m dlouhým podzemním tunelem, vede trasa kanálu převážně východním směrem. Tunel sám je rovněž technickou památkou. Vstup do něj uzavírají z obou stran kamenné portály – horní je novogotický, dolní empírový. Od tunelu vede trasa plavební stoky východním směrem po svahu Plechého a přibírá zde vody Jezerního potoka vytékajícího z Plešného jezera. Na soutoku je postavena dřevěná Rosenauerova kaplička z roku 1818. Nedaleko obce Zvonková opouští kanál území ČR a vstupuje na území Rakouska. Pod zříceninou hradu Vítkův kámen se nakrátko vrací na naše území a pak již překračuje hlavní evropské rozvodí a vlévá se do řeky Mühl, která je levým přítokem Dunaje. Celková délka kanálu dosahuje 44 km. Zděné břehy mají vzdálenost 3,5 – 4 m a v obloucích jsou vyloženy žulovými plotnami. Průměrná hloubka koryta je 1 m. Dopravovaly se jím klády dlouhé až 24 m a oblouky musely být postaveny o takovém poloměru, aby nedošlo k vzpříčení dřeva. Na kanál navazuje několik bočních vodních smyků, které ho napájely vodou a také se jimi plavilo dřevo. Svému účelu dnes již kanál neslouží, zůstal však zachován jako významné dílo vodní techniky. Podél části kanálu mezi Novou Pecí a Jelením vede stejnojmenná naučná stezka přibližující historii plavení dřeva a stavby kanálu.
Přístup ke kanálu je možný po červené značce z Nového Údolí k Rosenauerovu památníku (2,5 km) a odtud po žluté pokračováním po zelené a modré kolem kanálu až k Nové Peci. K tunelu je také možný přístup z osady Jelení u Nové pece.
V blízkosti Jelení vede kolem kanálu v délce asi 1 km také část Medvědí stezky.
Čertova stěna
Čertova stěna je jednou z nejznámějších a nejnavštěvovanějších skalních lokalit v jižních Čechách. Na rozloze přibližně 10 ha se nad hlubokým údolím Vltavy prostírá divoký skalní sráz posetý chaoticky nakupenými žulovými balvany. Území leží asi 4 km západně od Vyššího Brodu při silnici do Loučovic. Jedná se o vzácný krajinný útvar vzniklý mrazovým zvětráváním žulového masivu. Vlastní Čertovu stěnu obklopuje rozsáhlé kamenné moře tvořené velkým množstvím žulových balvanů. Pod ním protéká Vltava balvanitým korytem, které je nazýváno Čertovy proudy. Řečiště je zaplněno mohutnými, mnohdy několikatunovými balvany, v nichž byly po staletí trvající vířivou činností vody vytvořen obří hrnce, které mají v některých případech průměr až 1 m. Od doby vybudování Lipenské přehrady je přepadová voda odváděna podzemním kanálem a koryto je prakticky bez vody. Napouštěno bývá pouze při příležitosti vodáckých závodů. Nad údolím se v blízkosti parkoviště u Čertovy stěny vypíná přes 30 m vysoký skalní blok zvaný Čertova kazatelna, z něhož je velmi pěkný výhled do údolí. Ke vzniku Čertovy stěny se váže několik pověstí. Ta nejrozšířenější vypráví o čertovi, který chtěl zabránit výstavbě kláštera v nedalekém Vyšším Brodě tím, že postaví napříč údolím kamennou hráz a zadrženou vodou klášter zatopí. V osudné noci se však dílo nepodařilo dokončit a poté, co odbila půlnoc, se kamenná hráz zřítila a balvany zavalily koryto řeky a pokryly okolní svahy. Tato pověst se stala námětem ke Smetanově opeře Čertova stěna (1882). Asi 1 km západně se nad údolím yšším Brodě hrady rieších církeidět Alpykýtkovcůvypíná 933 m vysoký vrchol Luč. Z jeho obtížně přístupné výhledové skalní plošiny na úbočí je úchvatný pohled na celé vltavské údolí, Čertovu stěnu a na část Lipenského přehradního jezera. Pod vrcholem vede odpadní tunel vod z elektrárny, vybudované hluboko ve skále u hráze Lipenského jezera. Přístup k vrcholku umožňuje modrá turistická značka z Lipna nad Vltavou – asi 4 km. Čertova stěna byla v roce 1956 vyhlášena přírodní rezervací v těsném sousedství starší rezervace Luč z roku 1934 určené k ochraně vrcholové partie stejnojmenné hory. V roce 1995 byly obě rezervace sloučeny do jedné se společným názvem Čertova stěna – Luč. Vzniklo tak chráněné území s rozlohou téměř 104 ha. K Čertově stěně je přístup možný ze silnice Vyšší Brod – Loučovice od parkoviště ležícího asi 4 km za Vyšším Brodem. K Čertovým proudům je možné se z Vyššího Brodu dopravit i po železnici s výstupní zastávkou Čertova stěna. Pěší turisté mohou využít trasu zelené turistické značky z Lipna nad Vltavou ( Loučovic ) do Vyššího Brodu (z Loučovic k Čertově stěně asi 3 km, do Vyššího Brodu rovněž 3 km). Přístup umožňuje i cílová červená značka z Vyššího Brodu k Čertově stěně (asi 2,5 km).
Plechý
Je nejvyšší vrchol české části Šumavy (1.378 m) a leží asi 14 km západně od Horní Plané a asi 8 km jihozápadně od Nové Pece na státní hranici ČR s Rakouskem. Název vznikl z německého názvu a znamená „lesklý kámen nebo skála“, motivem byla pravděpodobně hladina Plešného jezera. Hora přitahuje návštěvníky řadou zajímavostí. Nejatraktivnější je ledovcové Plešné jezero, které bylo řadu let nepřístupné veřejnosti. 1,5 km od vrcholu na svahu nad jezerem po žluté stezce stojí 14,5 m vysoký památník spisovatele a básníka Adalberta Stiftera, který byl označován jako „básník Šumavy“ a v obtížně přístupném srázu nad jezerem mu ho postavili šumavští kameníci na místě, odkud rád vyhlížel do kraje. Na jižním úbočí Plechého se tyčí do výše 211 metrů skalní stěna karu Plešného jezera. Vrchol tvoří skála s rozpadajícími se žulovými bloky, ze které již v současné době není výhled. Dvě vyhlídková místa se nacházejí severně od vrcholu. Jedná se o Kučerovu vyhlídku a Stifterovu vyhlídku. Po severním úbočí Plechého vede trasa Schwarzenberského plavebního kanálu, který je přístupný od osady Jelení, kde kanál prochází podzemním tunelem se dvěma zajímavými portály.
Přístup k vrcholu Plechého je možný po červeně značené hřebenové trase z osady Nové Údolí (4 km jižně od Stožce) přes Třístoličník, Trojmeznou a Trojmezí (15 km – asi 5 hod.). Z Plechého je možné pokračovat po žluté sestupem k Plešnému jezeru. Odtud je možné pokračovat po zelené do osady Jelení nebo po zelené s napojením na modrou do Nové Pece.
Plešné jezero
Jedno z pěti horských jezer Plešné jezero (1090m) na české straně Šumavy se rozkládá na severním svahu hory Plechý (1.378 m) asi 17 km jižně od Volar.
Jezero vyhloubil ve čtvrtohorách svahový ledovec široký 1 km. Po jeho ústupu zůstala na okraji jezerní pánve 30-40m vysoká moréna (hráz) ze žulových balvanů a pod ní kamenné moře, zasahující až 150m pod jezero. Plešné jezero má plochu 7,48 ha, obvod 1242m, největší loubku 18,30m, clekový objem zadržené vody dosahuje 617 000m3. Vytéká z něj Jezerní potok, pravobřežní přítok Vltavy, významný zdroj vody pro Schwarzenberský kanál a zásobuje i Lipenskou přehradní nádrž. Lipenské přehradní nádrže. Z hráze je krásný pohled přes jezero na závěr ledovcovéo karu s Jezerní stěnou. Stěna je asi 260m vysoká, místy prorostlá přirozenými horskými smrčinami s příměsí jeřábu ptačího a javoru. Některé exempláře smrků jsou staré až 300 let. Mnohé stromy jsou postiženy kůrovcem, ale dochází zde k přirozenému zmlazování.
Na srázu nad jezerem stojí při trase žluté turistické značky (spojuje hraniční červenou značku se zelenou značkou z Nové Pece) památník spisovatele Adalberta Stiftera. Odtud je nejkrásnější pohled na Jezerní stěnu i na samotné jezero.
Přístup k jezeru je možný po trase modré a zelené značky z Nové Pece (asi 10 km) nebo po zelené z osady Jelení (asi 7 km). Z vrcholku Plechého vede k jezeru trasa žluté značky (asi 2 km). Přístup od jezera je také možný na vlastní nebezpečí po tzv.zážitkové trase, která vede náročným terénem.
Třístoličník
Vrcholek Třístoličníku (1 312 m) je jedno z nejnavštěvovanějších míst hraničního hřbetu Šumavy západně od Trojmezné a asi 10 km západně od Nové Pece. Vede přes něj státní hranice mezi Českou Republikou a Německem. Podle legendy se na třech kamenných stolicích scházeli panovníci tří zemí. Vrcholové partie Třístolečníku jsou tvořeny zaobleným hřbetem o délce 500m s četnými žulovými skalními útvary, které vznikly zvětráváním. Jméno mu tedy dala skupina žulových skal.
Na vrchol skalního bloku stoupají kamenné schody, z upravené vrcholové plošiny je velmi pěkný výhled do Bavorska a dobře jsou odtud vidět Alpy U paty skal na bavorské straně stojí horská chata, která je přístupná pro cyklisty po horské silnici. Z Čech sem vede jen lesní cesta a pěšina. Na vrcholku je na německé straně hotel s restaurací a prodejnou suvenýrů.
U úpatí vrchu byl postaven památní staviteli Schwarzenberského plavebního kanálu Josefu Rosenauerovi. Trasa plavebního kanálu vede právě okolo tohoto místa, které je přístupné po trase hřebenové turistické stezky z Nového Údolí.
Přístup k vrcholu Třístoličníku je možný po červeně značené trase hřebenové cesty vedoucí z Nového Údolí (asi 4 km jižně od Stožce) přes Třístoličník (asi 7 km) a Trojmeznou na Plechý. Výstup na vrchol vede po lesní stezce, která začíná nedaleko Rosenauerova pomníku, téměř přímo po spádnici a je značně namáhavý.
